5.část

9. prosince 2007 v 9:08 | Tinna |  Kreslení
Sirius je na ošetřovně. Možná by to bylo super, když by nebyl tak moc bezstarostnej...Hlavně když se nudí...chjooo :-(
...Černovlasý kluk seděl na

ošetřovně a apaticky se díval někam do zdi. Nohy měl zkřížený do tureckýho sedu a houpal se dopředu a dozadu. Dopředu a dozadu. Dopředu a doz...
,,Čau Tichošlápku, tak jak je??" zahlaholil na uvítanou James. Dopředu a dozadu, dopředu a dozadu...
,,Zdar, tak...Co jsi zase udělal Srabíkovi??" zeptal se nepříliš veselým hlasem. Už teď měl celý ošetřovny plný kecky.
,,Jak víš...No jasně, byl tady, že??"plácnul se do čela jeho kamarád. Sirius přestal dávat pozor...Dopředu a dozadu. Dopředu a dozadu.
,,Do háje, Siriusi, můžeš mě poslouchat?? No, na co jsem se teď ptal??" zeptal se přísným tónem. Sirius zavrtěl hlavou na znamení ,,nevím,, a dál nehnutě seděl.
,,Na to, jestli už za tebou byl tvůj otec!"
,,Ne, proč???" zeptal se nejistě.
,,Protože to by bylo normální. A vůbec, proč tě tady pořád drží??"
,,Nevím, asi kvůli přání Andry, protože tady můj milovaný fotříček nemá žádné pravomoce. Jinak mi teda Popy řekla, že by klidně dala vyhazov, kdyby na mě tady jenom šáhnul. Proto za mnou ani nechodí." pak sklopil oči a pokračoval potichu:,, A víš, že jsem docela rád??"
,,Jo...Hm...Nechceš mi pomoct s úkolama??"
,,Jasně!" vypravil ze sebe po chvíli Tichošlap. Dvanácterák mu na postel rozložil pergameny a dali se do práce. James mu přitom povídal, co se zase přihodilo novýho:,,...No, musím ti říct, těm pitomým Zmijozelákům narostl hřebínek!"
,,A co bys čekal?? Ředitel je na jejich straně všema deseti!" odfrkl pohrdavě ředitelův synek.
,,No..já nevím, ale hele...Promiň, že se tě na to takhle ptám, ale jaktože je na Regula jako med??"
,,Hmm...vždyť už je ve svých...kolik že mu je?? Nevím...oslav se většinou radši neúčastním...Prostě zářný příklad Blackovic famílie!" James se na něho radši ani nepodíval. Měl pocit, že se mu tady jeho nejlepší kámoš zhroutí. Sklonil tedy hlavu a psal něco o Lektvarech, nebo cosi....
,,Hele, a vůbec, co náš oblíbený a milovaný srábek??"
,,No co by? Tváří se jako by mu patřil celý hrad a my mu samozřejmě nic nemůžeme!" Jammie se pomalu rozohňoval. Sirius to pochopitelně vycítil a kapituloval:,,Jo, jo...To znám, oni totiž Snapeovi jsou opravdu miláčci naší milované tety!"
James nechápavě zavrtěl hlavou a zase začal psát. Asi po hodině měli všechny eseje, pojednání(promiňte, jestli je to to stejný) atd...hotový.
,,Hele, a co takhle jít obhlídnout hrad??" zeptal se znenadání Sirius, ale James mu jeho nápad jednoznačně zavrhl:,,Hele, víš moc dobře, že to nejde! A navíc, Popy ti to stejně nedovolí!"
,,To mě neznáš...Uvidíš!" odešel hledat madam popy a opravdu se za chvíli vrátil a strašlivě se tlemil. James se tedy namáhavě zvedl. Zavadil přitom pohledem o nastavenou dlaň.
,,Snad si nemyslíš, že tě budu zvedat??" ušklíbl se. Sirius jenom zamával rukou a čekal.
,,Nechceš...chceš...můžu ti podat kopretinu, aby sis ji mohl otrhat? Nebo to zvládneš sám??" ušklíbl se pro změnu Sirius. James chtěl něco poznamenat, když ho Sirius zastavil.
,,Ano, jsem hrozně nevypočitatelnej! A ne, neumím nitrozpyt, dokonce jsem ani nepoužil příslušné kouzlo...A tu kopretinu tu stejně nemám, nemusíš mě o ni žádat!" vychrlil ze sebe jako nic a prohlížel si Jamesův vykulený obličej.
,,Co na mě tak zíráš??"
,,Nic, jen...pořád mě překvapuje, jak lehce zjišťuješ, co si myslím!"
,,No, to víš!" zapířil se potěšeně Sirius, než ho vzápětí James třepl po hlavě:,,Tak pojď ne?? Nebo se setmí a pak už tě Popy nepustí tuplem!!" to konečně zabralo. Sirius se nakonec musel zvednout sám.
Po chvíli už oba vycházeli z ošetřovny. Sirius byl blahem bez sebe, tak se proměnil v psa a pstavil se před Dvanácteráka:,,Ne...Ne...NE! Siriusi! Moc dobře vím, co chceš udělat!" rozčílil se.
,,Haf" zazněla mu v uších odpověď a už byl celý mokrý:,,Ty prase..Koukej, jk jsem mokrej! A navíc..."ztišil hlas,,...doufej, že tě nikdo neviděl...Si představ, co by to mělo za následky!"
Sirius se mlčky proměnil zpátky(co by u toho asi tak měl říkat, ne??)
James ho třepl po hlavě a rozesmál se. Musel se přidržovat zdi, aby se vůbec udržel na nohách. Sirius na tom byl podobně, ten ovšem už zeď nepotřeboval, jelikož se válel po zemi. Možná by to bylo krásné zakončení toho dne, kdyby je neuviděl jeho (ne)milovaný otec.
,,Siriusi?? Myslel jsem, že jsi příliš nemocný na to, aby ses mohl toulat po hradě! Zjevně jsem se ale mýlil!" zasyčel štítivě. Sirius zbledl a rychle se otočil:,,Já? Jo, to jsem!"
,,Pojď se mnou! Ty malej zmetku!" odtáhl ho s sebou. James zůstal stát samotný a v šoku na chodbě. Pak se rychle vydal směr ošetřovna.
,,Madam Pop-Pomfreyová!! Madam Pomfreyová!! madam Pomfreyová..." zastavil se a utřel si pot z čela:,,Sakra! Kde ta stará babizna j..."
,,Říkal jsi něco??" ozvalo se mu za zády a on polekaně nadskočil. Otočil se a spatřil vlídnou(a trochu vyděšenou) tvář madam Popy:,,Kde máš Siriuse??"
,,No...On...Kvůli němu k vám běžím! Jeho o-otec prostě..." sesunul se po zádech na stěně.
,,Jamesi, sedni si na svoji postel a řekni mi, co se stalo!"
James ve stručnosti vylíčil Popy události poslední plhodiny a ona vypadala, jako by spolkla beton.
,,Hmmm, tak to je zlé..Moc zlé...Musím tam jít!" vyrazila z místnosti. James za ní rychle vyběhl a stejným tempem za ní doběhl až k ředitelně, kam už naštvaně vcházela.
,,PANE BLACKU!!! Okamžitě p..." Jamese překvapilo, že větu nedokončila a s tušením něčeho zlého vkročil za Popy...
...madam Popy se skláněla nad ležícím Tichošlápkem.
,,Madam Popy, co se stalo!!" zařval na celou místnost a vrhl se k nim. Jeho nej kamarád byl celý bledý a přerývaně dýchal:,,Madam Popy! Co se stalo??" zeptal se Dvanácterák znovu.
madam Pomfreyová na něj vážně pohlédla a pak vyčarovala nosítka, na kterých odnesla jeho nejlepšího přítele na ošetřovnu. James zůstal stát v ředitelně, když mu oči sklouzli na pana Blacka, který seděl u svého stolu a jeho pohled naznačoval jeho radost, že mohl ublížit svému synovi.
,,A co ty tady ještě děláš??" utruhl se náhle na Jamese. James se nadechl, že mu řekne něco pěkně od plic, když se ve dveřích objevila madam Popy.
,,jamesi, můžeš jít se mnou?"
James hodil po řediteli znechucený pohled a vyrazil za madam Popy. Ve dveřích narazil na Amdromedu-nevypadala nijak rozhozeně.
,,Jak je??" hodil směrem k ní James. Andromeda se mírně smutně usmála a pokračovala nahoru k řediteli. On se vydal chodbou, kterou řišla, když si uvědomil, že nevzal ten Siriuvův přívěsek, který ležel na podlaze u jeho krku.
Otočil se na patě a vydal se zpátky:,,...Ty to asi nechápeš,že?? Vždyť je to tvůj syn, copak toho bonzáka Regula bys takhle zmasakroval??" vřískal až na chodbu Romiín hlas.
,,Ne...On je totiž aspoň trochu normální!" ozval se pobouřený hlas jejího strýce.
,,Normální?? To, že si myslí, že víc záleží na krvi než na ostatním!!"
,,Vždyť ano...Hele, Andromedo...Ty si myslíš, že na krvi nezáleží??" optal se jízlivě.:,,můžeš mi říct, kdo na to prosím tě přišel??"
,,Selskej rozum!"
,,Hmm..." rychle se přitiskl ke zdi, uslyšel totiž Filche. Ten kolem něj prošel jako by nic-už se vědělo, že nového ředitele pomalu miluje a spekulovalo se, jestli si už pořídil plakáty a nalepil si je nad postel.
Když se zase vrátil, už nic neslyšel, tedy kromě kapání podpatků. Chvíli počkal a už viděl, jak se zpoza rohu vynořila silueta Andy. Ona klapala podpatkama, na sobě úzké džíny, přilehlé černé triko a vlasy rozpuštěné a sčesané na pěšinku.
,,Ahoj!"
,,Co-Auu!" tiše zaklela, když se otřela zády o futra. James si pomyslel, že teď opravdu vypadá jako přesná kopie jejího bratránka. Černé oblečení, dlouhý vlasy a ten bolestný výraz!!
,,Co si mě tak prohlížíš??"
,,Já jen...Já jen, že teď se hrozně podobáš Siriovi!"
,,To ty taky!"
,,Taky??" podivil se právem-sice jim každý říkal, že jsou jako bratři, ale spiš než povahově...Vlastně obojím.
,,Jo, taky! On taky vždycky poslouchá za dveřmi."
,,Co?!!??" vyjekl zděšeně. Pak si to uvědomil:,,Tady žádné dveře nejsou, a navíc leží na ošetřovně!"
,,Co??"
,,Ty to nevíš??" podivil se.
,,A jóó...to vím, jen mi to vždycky vypadne...."
,,Hmmm, prosím tě, ty jdeš k němu??"
,,A co bys čekal??" vyjela na něj přecitlivěle.
,,Tak já jsem přecitlivělá??" vyjekla znova. James se divil, že to může vědět, ale pak mu došlo, že bílý Blackové asi tuhle schopnost mají dědičnou.U Regula si nikdy ničeho takového nevšiml, ale ani u Bell a Ciss.
,,Co-ne...Jen, překvapujeme, že to taky umíš...Já myslel, že to zvládá jen tvůj povedenej bratránek!" zašklebil se a ona si povzdechla:,,Hmm...Sirius není zase tak jedinečnej, jak si myslíš...Nechceš mě doprovodit???"
,,Jistě!" nabídl jí rámě a poskoky přiskákali k ošetřovně...
...Všichni čtyři seděli tiše na ošetřovně. Sirius pololežel na posteli a na hlavě měl studený obklad. Andromeda něco zuřivě psala na malý pergamen a James s madam Popy jenom tiše seděli, až už to James nevydržel:,,a co ti teda vlastně udělal??"
,,Odhadla bych to na kledbu Imperius, nemám-li pravdu??" otázala se klidně madam Pomfreyová. Sirius tiše přikývl a Andromeda dopsala poslední tečku.
,,Co to píšeš??" podivil se James, který se ujal asi hlavního slova...
,,Píšu str..."významně se podívala na bratrance a dokončila:,,...jednomu pánovi!"
Sirius však odmítl hrát tuhle hru a rychle na ni vyjel:,,Já vím moc dobře, komu píšeš, nemusíš ze mě dělat debila, kterej nic neví! Jak víš, jsem proti a toto moje rozhodnutí trvá! Nehodlám ho do toho zatahovat!"
,,Siriusi! Nechovej se pořád jak blbec. A kromě toho, on nám pomůže! Pomůže tobě!" vyskočila Romie ze židle.
,,Já nechci! Víš to moc dobře, to co si myslím, a já to moc dobře stejně jako ty taky vím!" odsekl a Romie beze slova vstala a odešla. Sirius se podíval na ostatní a rozběhl se za ní.
,,Pane Blacku..." dál už madam Popy neslyšel...
...,,Andy! Já to tak nemyslel!" řekl hned jak vešel do jejího pokoje. Andy seděla na posteli a před ní ležela rozevřená nějaká věc. Deník.
,,Já to vím moc dobře...Promiň, ale já se ti akorát snažím pomoct!" vyšla s ním na chodbu. Její deník zůstal ležet posteli....
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 pantherka | Web | 1. ledna 2008 v 13:11 | Reagovat

téda....opravdu koukám! Je to skvělý!" Sem se tak zažrala do řádků, že sem se málem praštila hlavou o momitor!! :D OPravdu báječná povídka a rozhodně stojí za pokračování ne které se moc těším...

myslim, že máš talent, takže rozhodně piš dál...je to bomba! :D

2 Tinna | 1. ledna 2008 v 19:53 | Reagovat

Jééééé, díkk!!!

3 alyx | 17. února 2008 v 21:30 | Reagovat

super už se moc těším na další kapitolu a doufám, že bude brzo

4 barbora | 25. března 2008 v 19:03 | Reagovat

kokso, toto je uplne superna poviedka:D nechcela by si ju zacat zas pisat? prosiiiiiiiiiim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama