Srpen 2009

My room

29. srpna 2009 v 22:00 | Tinna |  My Pink Diary

Tak, tohle jsou nejdůležitější části mého pokoje. Nejsou sice všechny, ale převážná většina tam je :)
No a tak se podívejte :)

,,Tak tohle je asi ten nejpodstatnější bod mého pokoje. Dvě magnetické tabule :) Mám tam všechny důležité věci, které se mě libí.
Ty krepákové proužky jsou z minulého soustřeďka, kdy jsme je měly ve vlasech na módní přehlídce. Pak tam je fotka mých třech kamarádek(Kiky, Lucky, Sašy, Terky a Marti), když vyhrály soutěž ve street dance. Pak fotka naší třídy z letošního roku. No a pak sbírka propustek na výstavy a tak, které jsou od mého otce-on už ví, že žádnou nemá vyhazovat a má mě ji dát :)- No, ten pohled s kočičkou s modrým pozadím je od Meckinky z loňska z Řecka! No a veprostřed ta kresba je James se Shal, když si dali tu pusu :) A přidržuje ji magnet s Kočičím amuletem, co mi jednou mamka koupila na nějakém hradě.
No a pak různé kresby, návody, důležité věci a vysačky od různých značek, až dole je magnet I love NY :) a přívěsek od Victoria´s secret. Vedle toho korále od Betty z Ameriky(nebo možná ze Švédska) a popis naší bývalé estetiky. No a pár nálepek ze Dne otevřených dveří v ZOO v rámci akce KDU-ČSL. :)"

Gargamel nebo Rasputin?

29. srpna 2009 v 21:31 | Tinna |  Something more than it should be
No, znáte ty úžasné šmoulovské disko-hity? No tak jedním z nich je i Gargamel :)
Kdybyste viděli, jak Blanka trsala! No to bylo fakt drsný! :) :) :) My se s Kachnou a Janou chechtaly jak pominutý.
No a v originále se ta písnička jmenuje Rasputin a je strašně stará. A tak se stalo, že když jsme dělali hudební mix by Jana and Kika a Martin zkoušel naše znalosti písniček...No tak jsme našli i Rasputina a tak no :)

There lived a certain man in Russia long ago
He was big and strong, in his eyes a flaming glow
Most people looked at him with terror and with fear
But to Moscow chicks he was such a lovely dear
He could preach the bible like a preacher
Full of ecstacy and fire
But he also was the kind of teacher
Women would desire

Ra Ra Rasputin
Lover of the Russian queen
There was a cat that really was gone
Ra Ra Rasputin
Russia's greatest love machine
It was a shame how he carried on

He ruled the Russian land and never mind the Czar
But the kasachok he danced really wunderbar
In all affairs of state he was the man to please
But he was real great when he had a girl to squeeze
For the queen he was no wheeler dealer
Though she'd heard the things he'd done
She believed he was a holy healer
Who would heal her son

Ra Ra Rasputin
Lover of the Russian queen
There was a cat that really was gone
Ra Ra Rasputin
Russia's greatest love machine
It was a shame how he carried on

But when his drinking and lusting and his hunger
For power became known to more and more people
The demands to do something about this outrageous
Man became louder and louder

This man's just got to go! declared his enemies
But the ladies begged Don't you try to do it, please
No doubt this Rasputin had lots of hidden charms
Though he was a brute
they just fell into his arms
Then one night some men of higher standing
Set a trap, they're not to blame
Come to visit us they kept demanding
And he really came

Ra Ra Rasputin
Lover of the Russian queen
They put some poison into his wine
Ra Ra Rasputin
Russia's greatest love machine
He drank it all and he said I feel fine;

Ra Ra Rasputin
Lover of the Russian queen
They didn't quit, they wanted his head
Ra Ra Rasputin
Russia's greatest love machine
And so they shot him till he was dead

Oh, those Russians
¨
No a tak jsem si pořád říkala, jestli je to fakt o Rasputinovi a z textu je fakt skvěle poznat, že to o něm je :) Je upe mega superovej :)

(: LOL :)

26. srpna 2009 v 21:07 | Tinna |  My Pink Diary
Tak tohle jsem náááhodou našla při brouzdání internetem :) Na bývalé stránce naší školy...
Je to snad ze třetí třídy nebo čtvrtý, protože máme ještě Zimovou!!!! Ale stejně je to bomba a já se směju ještě teď :)

Takže zleva: v modrým Ctibor Jašek, před ním Lenka Skutilová, u okna v první lavici Máša Lhotská a Blanka Kameníčková, za nima Denisa Vojtová a Honza Malíř a za nima Honza Pavlík :)

Thinking...

26. srpna 2009 v 16:41 | Tinna |  My Pink Diary
Takže...vlastně co jsem se vrátila ze soustřeďka, pořád přemýšlím o tomhle...Je to vlastně taková kravinka, ale nemůžu ji dostat z hlavy.
Vlastně to začalo tím, že jsme se bavily s Jančou a J. o tom, jak chtěla H. vyskočit z okna...na soustřeďku kdysi...No a bavily jsme se o antidepresivech a J. že na nich asi rok byla. No a pak Janča že to cosi a J. že když tak začala přemýšlet, tak to skončilo pořezanýma žílama....No...a tak dál a Janča jestli to prý bylo kvůli tátovi...No a pak jsme tak seděli s M. a já jaký jsou jeho rodiče a on, že matka je divná, otčím docela v pohodě a otec má zakázaný se s ním vídat a pak takový: domácí násilí...znáš to... A že má adoptovanou sestru a tak...(nepřipomíná to někomu někoho?) No a já takový: hmm...to je dobrý. A on: U vás to asi taky není nic moc...říkáš to tak smutně...
No a to mě vlastně přivedlo na to přemýšlení. Protože J. prohlásila, že ti, co mají lehkej život se ustavičně hroutí a ona, která lehkej život nemá, se snaží vypadat, že jí nic není...
A tak mě napadlo, jaký život mám vlastně já? Otec workoholik s depresema, kterýho mám ráda a matka lemra, se kterou se občas dá vyjít? Nebo jak...?
Nebo jsem jenom rozmazlená princeznička, která si myslí, že se kolem ní točí svět?! Nebo jako co? Vůbec nevím...Takže by mě to zajímalo...Hraju si jenom na něco?! No a to je všechno, kam jsem se zatím dostala... :) :(

Členka nejlepší raperské skupiny jakou kdy svět poznal... *$}*TiJessTi*{$*

25. srpna 2009 v 20:12 | Tinna (a Martinka) |  Ostatní
No, tak za tenhle článek mě asi někdo zabije... :)
Ale já to fakt musela zveřejnit, vždyť ty fotky už jsou tak starý a už vypadáš fakt jinak!!! (vidíte ty trapný výmluvy?) Vždyť ti to na nich tak sekne!! Martinkóóó-nezabíjej mě! Fakt ne!

P.S: Nedostala jsem povolení tyhle fotky zveřejnit, takže nevím, jestli se jejich původní majitelka nenaštve... :(

Tak na týhle fotce s Korynkou je fakt krásná...Ta je jedna z nejhezčích, co já ever see... :)
Další fotomodelka...jak to ta holka dělá, že furt vypadá tak skvěle?!

My sister and Me

25. srpna 2009 v 19:54 | Tinnushka (a Helenka) |  Ostatní
Tak...konečně jsem vyštrachala pár fotek, na kterých jsem se setřičkou z poslední doby (asi před rokem :D)
No, pokud si přejete vidět, jak moje úžasná, nádherná, hubená a vysoká sestřička blondýnka vypadá, pak se podívejte a bledněte závistí, jako to dělám já :(

No ale stejně ji strašně moc MILUJU...


No, moc podobný si nejsme, co?! :)
No a tak jinak to jsou všechny fotky, protože se se setřičkou moc nevídáme :( Ale dneska jsem byla v kadeř (Pro Martinku: nictví) a tak Vás všechny zdraví :D

Mutant X: The story begins...

25. srpna 2009 v 19:20 | Tinna
First Season

Období: 1980-1993
Postavy: Shalimar Fox, Jesse Kilmartin, Adam Kane, Mason Eckhart, bodyguardi a George Franklin
Děj: Malá Shalimar je jiná než ostatní, jiná než rodiče. A protože se jim nějak nehodila do krámu, šoupli ji jednoho dne do blázince! Hiplner Hill ovšem nepatří nikomu jinému než Masonu Eckhartovi! A co zatím dělal Jesse? A jak se on, jeho černovlasý přítel a Shal setkali?


Second Season

Období: 1996-2004
Postavy: Shalimar Fox, Jesse Kilmartin, Adam Kane, Mason Eckhart
Děj:


12. Betrayal and capture

24. srpna 2009 v 18:47 | Tinna |  first season
Tak tuhle kapču jsem sem chtěla dát už někdy na začátku srpna nebo v jeho půlce, ale pak se něco stalo!!! Celý dokument Mutant X se přeložil do čínštiny a nejde dát zpátky!!! Zkoušela jsem to všema možnýma způsobama, ale nic!!! Kdybyste někdo měl nějakou radu, ozvěte se prosím!!! No, každopádně tohle teď píšu znovu podle toho, jak si to pamatuju!!!! Aneb závěrečná kapitola first season of MX:The story begins...

O Týden později:
Shalimar seděla na schodech a vedle sebe měla rozházené učebnice. Najednou se kolem ní něco mihlo a vzápětí se vedle ní objevil Jesse.
,,Je Deset deset zlato!"
,,Já mám deset! Přesně deset!" ukázal na hodinky na jeho ruce a porozhlédl se po rozházených knížkách.
,,Ne, je deset deset. Smůla." Usmála se Shal, ale potom se smutně zadívala na hordu učebnic.
,,Nejde ti to?" zeptal se zaujatě Jesse. Za ten týden dobře poznal, že Shalimar moc dobře chápe jen některé věci. Většinou se ale jednalo spíš o ty, které nezáležely na nějaké moc velké pečlivosti.
,,To prostě nejde. Jestli dáš znamínko sem nebo sem, někde něco škrtneš, v dalším příkladu už to škrtnout nejde! To fakt nejde!" zanaříkala Shalimar a rozzlobeně se dívala na příklady, jakoby za to mohly ony.
,,Chceš to vysvětlit?" nabídl se, ale hnědovláska jen zavrtěla zamítavě hlavou.
,,Proč ne?"

Střevní chřipka aneb Já-ty-blbý-kuchařky-zabiju

23. srpna 2009 v 19:23 | Tinna |  My Pink Diary
Táákk...po dlouhé době jsem se zase rozhodla napsat, jak to se mnou vypadá. Asi jste všichni už podle názvu poznali, že mě schvátila střevní chřipka.
V pátek jsem přijela ze soustřeďka z Klobouk, kde právě tato chřipka řádila, a kterou k nám zanesly kuchařky, které nedodržují hygienické předpisy (pro úředníky, co to budou vyšetřovat, až si toto přečtou, prosím abych zůstala v anonymitě, děkuji) no a tak se stalo, že nám skoro všem bylo blbě. Mě nebylo.
Jenže pak jsem přijela domů a navečeřela jsem se. Šla jsem spát a v noci se probudila a bylo mi strašně blbě. Tak jsem šla na záchod a pak za mamkou, že je mi blbě a ještě než jsem k ní stačila dojít, tak jsem prý skoro omdlela a pak už úplně, prý jsem měla přivřené oči a škubala sebou. Mě se něco zdálo a pak jsem se najednou probrala s hrůzou, že spím, jako vždy, když omdlím. No a začala jsem zvracet a vyzvracela celý svůj žaludek...BYLO TO ODPORNÝ!
No, potom jsem seděla na zemi a klepala se zimou, ale když jsem vstala, znovu jsem málem omdlela a tak jsem si sedla na postel. No a pak jsem potřebovala na záchod a nevěděla, jak se tam dostat, protože jakmile jsem vstala do stoje, začala se mi točit hlava, zaléhat uši a brnět končetiny. No a tak jsem po čtyřech dolezla na záchod a potom do postele. A v noci jsem se vzbudila zase a zase zvracela. No a pak už jsem spala až do rána. To mě už bylo docela dobře, ale nevím jak vás, ale mě strašně bolí břišní svaly.
Předtím jsem se bála, že je to slepák, ale když jsem ukázala, kde mě to bolí-přesně mezi slepákem a žlučníkem-a jelikož to, když se zahřeju, tolik nebolí, došla jsem k závěru, že to jsou namožené svaly. Takže skoro nemůžu chodit, jak mě to bolí. Mno takže poslední týden prázdnin začne fakt skvěle! Nemůžu se skoro hýbat a nejspíš zkazím Martince celý prázdniny, když jsme se plánovaly, jak poslední týden strávíme spolu. Jenže takhle, když ani nemůžu chodit, to asi půjde dost těžko. Pokusím se. Doufy doufy.
No včera jsem nic nejedla, jenom byla vodu, hořkej čaj a kofolu, dneska jsem měla rohlík a maso na kmínu s nudlema :). NO a pak další rohlík.
Takže teď nedělám nic jinýho, než že spím, koukám na televizi a na počítač. To ale bude kilo co přiberu!!!
No, tak jsem psala Janičce, že jako mi bylo blbě taky, protože první bylo ve čtvrtek blbě Janičce, Ivče a Jiříkovi, v noci pak zvracela i Blanka (to jsem já dostala dezinfekci-voda s draslíkem je fakt hnusná!!!), no a ráno pak Janča Česalová a ostatní lehly s bolestí břicha. No takže paráda. Shodly jsme se, že tam už nikdy nepojedem, protože i samy kuchařky říkaly, že doma mají děti a vnoučata s tou střevní chřipkou...A v klidu si nabírají jídlo pro nás bez rukavic!!!! OMG...
A já teď skoro nemůžu chodit...Mno super! My zkazily poslední týden prázdnin! Krávy...

Guys...

21. srpna 2009 v 20:08 | Tinna |  My Pink Diary
Tak jsem se dneska vrátila ze soustřeďka...Ptáte se, jaké to tam bylo?
Hmm...Jste první. Moje rodiče to naprosto nezajímá.
Jediný, co je zajímá je, že jsem v jednom pokoji s 19-letým klukem...
Konečně jsem to pochopila...je jedno, jestli ten týden byl jeden z nejúžasnějších v mím životě. Je to nezajímá. Naučila jsem se novou písničku a chtěla ji zazpívat....To už dokonce řekli, že nemusím, že jim to stačí.
Martin nám s Jančou vypálil CDéčko, které má vypálené laserem první stranu. Moje první CDéčko, kde je moje jméno. A zajímá to někoho?
To, že se mi tam líbilo?
A že mi vůbec nevadí, že jsme s Jančou a Martinem blbli?

Ale jim je to jedno. Prostě co nejdál od všech kluků, mužů, chlapů a všeho možnýho...nejlépe zalézt a už se neukazovat, abych jim svojí přítomností nezkazila den že?!
Martin je v podstatě jediný kluk, kterýho znám. Nebyli byste nadšený? Jenže to všechno přešlo v okamžiku, kdy jsem zjistila, že je jedno, co chci já...

Přijeli jsme a zaparkovali u Globusu, že ještě půjdem nakupovat. Matka okamžitě řekla, že ať jim to dovykládám až někde v soukromí, že jsou tu LIDI!
Takže už se nejspíš za to, že spím s klukem v jednom pokoji dokonce stydí!!!

Tak moc bych se chtěla vracet někam jinam...Tam, kde by se o to, co mě připadá důležité někdo staral....
Jenže ty věci, co považuju za důležité jsou přece nepodstatné, jak si někdo může myslet něco jinýho!?
To, že jsme s Jančou byli PTPáci, že jsem seděla s Evčou, Janou a Katkou na pokoji do půl třetí do rána a pila MOCHITO nealko, to, že jsme s Martinem manželé, že je můj kamarád...to není důležité...
Důležité je umýt si ruce, napít se slivovice, abych se dezinfikovala, a najíst se....To, co má opravdou cenu pro mě pro ně žádnou nemá....
Prý, ať si vzpomenou, jak byli mladí oni....Mě se tak stýská...Po světě, kde mi lidé věřili, po světě, kde mi lidé pomůžou a můžu jim říct cokoliv. Po světě, kde mě lidé taky naslouchají...Jenže to je minulost...Za chvíli bude škola, takže návrat k realitě a přestat snít....

Oni si nedokážou představit, jak mě mrzí, když jim nemůžu nadšeně vykládat o svých zážitcích...To chce přece po prázdninách každý!!! Nebo ne?!
Já za to nemůžu, že se chci s někým podělit o svoji radost...jenže tohle je realita a já ji musím přijmout takovou, jaká je. A přestat brečet, že se mi stýská....Milda 4ever!

Kidding

14. srpna 2009 v 16:40 | Tinna |  $$$Útržky a dolary$$$
(Adam právě přivedl Emmu do Sanctuary. Shal s Jessem si povídají)
Jesse:-na Emmu-Pretty cool, hmm?
Shalimar:-po chvíli-I´cry...
Jesse po ní vrhne udivený pohled a Shal se rozesměje: Kidding...

Jedna z mých oblíbených hlášek....Jesse tam vypadá fakt super...

I killed Sirius Black

13. srpna 2009 v 17:02 | Tinna |  $$$Útržky a dolary$$$
Tak na YouTube mě už nějakou dobu naskakuje tohle video. Je to scéna z HP 6, který jsem zatím neviděla, ale rozhodně se na to chystám. A úplně mě dostalo tohle...

(tmavá noc, Harry běží sám pustou krajinou za Bellatrix Lestrange)
Bella:-zpívá nadšeně-I killed Sirius Black I killed Sirius Black!

Ne to mě fakt dostalo....Tak se podívejte...přibližně okolo 0:33 :) Tak poslouchejte, to je super! :)
Mno tak to sem nemůžu dát, ale tady je aspoň odkaz: TADY

Hol´s in New Village

13. srpna 2009 v 11:32 | Tinna ( a Martinka) |  My Pink Diary

Tak, nechtělo se mi moc psát, tak aspoň přidávám fotky...Konečně jsem se dostala k velkýmu počítači :)
No, tak si užijte příjemnou zábavu...
V Písku na mostě...Bohužel jsme se nevyfotily u stromu...že?! :)
Njn....socha mno...Ale za náma vzááádu vidíte ten strom!!!
Mno a oni budou říkat: Hele, babičky! Bože, co to maj na sobě!? Jediná seriózní vypadá prababička!
Babičky v Akci...aneb TiJessTi
Tak si do tý vodičky skočíme šipku mno ne?´! :)

TiJessTi

12. srpna 2009 v 18:36 | Tinna |  Ostatní
Takže!!!
Famfáru-nový design!!!! Už jsem o něm psala Martince, takže je vlastně první, kdo o něm věděl. Všichni jistě chápou TJT, prostě nejmazec rapec crew na světě :) Samochvála smrdí... :)
Ale tak vážně, tady je ještě wallpaper, tak trochu pro Martinku, protože jinak nechápu, kdo by si dával nápis TiJessTi na plochu...Ale když jo, tak klidně....Já ho tam mám taky :)
A ještě přebal našeho zatím ,neexistující' CD....Jenom přední strana, ale no tak, nebuďte zlý :)

Jako první na něm určitě bude You are my destiny (trpaslíci jdou) a pak ještě Šanti kočičí. Prostě DEBUT jak má být :)

Mno já vím, žádná nápaditost, ale tak by měla být propagace stejná ne? Už mám vymyšlenou další :)
Takže tak mno....Líbí? aspoň někomu? :(

Blonďáčci, zvířata na N a velkej hollwoodskej trhák

11. srpna 2009 v 12:20 | Tinna (a trochu vlastně i Martinka) |  Povídka Tinny, Tinky, Maxië a Jasane=)
Mno...Nechávala jsem si to až na velkej hollywoodskej trhák, kterej je ještě ve fázi psaní, ale všichni vám můžou dosvědčit, že je z našich vlastních hlav. Takže, abych to shrnula, Martinka byla v jižních Čechách a když se vrátila, jeli jsme do NV. Když jsme dojely, docela jsme nevěděly, co dělat, takže jsem navrhla, že se půjdem podívat na Helčin a sestřenčin starej bunkr. Martinka nechtěla jít vrchem, tak jsme šli spodním vrchem a v půlce nám trochu došla sranda, jelikož pole bylo trošku samý bahno a my byly jak prasata...Trošku průser mno... Tak jsme si říkaly, že už nikam nepůjdem, ale asi v devět jsme stejně šli v těch špinavých kalhotách.... Prvně jsme si sedly na houpačky a pak jsme hrály volleyball přes tu houpačku...Mno a potom jsme se koukaly na netopýry, jak lítaj a šli na fotbalový hřiště. Tam jsme si začaly pinkat, když přišli nějací dva kluci, prý, jestli jsme naboso...Tak mi prý že ne, a on nám začal vysvětlovat, že se to drnovalo. A já prý, že nevím, co to je a on že drn je Tráva! Neříkej! Takže jsme měli hlášku na celý zbytek pobytu! :) No, takže pak si sedli na schody a koukali na nás. Takže bylo pochopitelně po hře.... Ale tak jsme si říkali, že další den tam půjdem zase....Pokračování...No, možná by to mohla dopsat Martinka!!!???? Zeptej se Meckinky na heslo....a dopiš to pls...Aspoň kousek... :) Díky (nejlepší rapec cruw(nevím, jak se to píše) na světě-TiJessTi Jóóóó´ jedééé)

Meckinčiny italské prázdniny...

9. srpna 2009 v 14:36 | Meckinka |  My Pink Diary
Mno, vlastně vůbec nevím jak mám začít, ale chtěla bych něco říct. Teda spíš napsat, protože mi Tinna dovolila napsat na její blog, za což jí strááášně moc děkuju. Byla jsem s našima a bráchou na dovolený v Itálii. Taťkův nápad, že si půjčíme obytný auto a projedeme všechny italský památky byl super, aspoň jsme byli každý den na jiném místě. Začali jsme Benátkama, potom jsme byly v Pise, pak jsme na den a půl zastavili v campu, kde jsme se koupali v moři a potom jsme jeli do Říma. Večer, když jsme byli v Římě jsme se chtěli přesunout někam k moři, ale nakonec jsme žádné dobré místo nenašli. Bylo už pozdě, tak taťka zaparkoval na parkovišti u silnice. Nebylo jinak nádherný, byl tam docela svinčík a smrdělo to tam. Akorát jsme tam chtěli přespat. Ráno se šel taťka rozhlídnout po okolí a zjistil, že na konci toho odporného parkoviště, kam doufám, že už se nikdy nevrátím, je pláž. Malá písečná plážička se slunečníky a barem. Ideální, ne??? Rozhodovali jsme se, jestli zůstaneme tady a jak dlouho. Kdybychom veděli, co se stane, určitě bychom odjeli hledat jinou pláž. Ale byli jsme po celodenním výletě do Říma unavení a chtěli jsme celý den být na pláži. Rozhodli jsme se tedy, že celý den budeme ta této pláži a večer popojedeme do nějakého campu. Hodně jsme se nasnídali, protože mamka s sebou nechtěla brát moc věcí. Na co si brát věci na pláž, že??? Abych měla mobil plný písku a svačina mi křoupala mezi zubama??? Radši bych si do toho auta došla. A proč taky ne, vždyť bylo zaparkované sotva 500 metrů od pláže. Na pláž jsme šli jenom v plavkách s ručníky, knížkami a mamka měla svou kabelku, kde měla peníze, mobily a klíče od našeho domu. Pláž byla bezvadná, sice docela plno lidí, ale to mi až tak nevadilo. Kolem nás chodili černoši a prodávali různé cetky. Prohlížela jsem si je, protože jsem si chtěla koupit takový barevný country klobouk, jaký jsem viděla v přístavu u Benátek. Určitě ho jeden z nich musel mít a mamka mi ho slíbila, protože Dan dostal tričko v Pise. Vedle pláže bylo molo, kde stáli chlapi a lovili ryby. Sice nic moc, ale pro zábavu ideální místo (pokud teda někoho baví lovit ryby..). Myslím, že neznám šílenějšího rybáře než mého bratra. Vydrží u toho sedět hodiny, ale rybě by neskřivil ani chlup, kdyby nějaký měla. Samozřejmně je pouští, ale baví ho u toho hodiny stát. Prut a rybářské náčiní bylo v garáži našeho obytného auta. Já jsem se chtěla potápět. Asi v poledne šel taťka s Danem do auta, aby přinesli prut a věci na potápění. Byli tam docela dlouho a když se vrátili, říkali, že auto přeparkovali blíž, abychom si tam pro něco mohli ještě zajít. Auto bylo teď tedy zhruba 200 metrů od nás. Možná to bylo i míň. Dál jsme se teda každý bavili po svém. Koupali jsem se v moři, četli si, potápěli se a opalovali. Vlastně jsem si říkala, že tohle je zatím jeden z nejlepších dnů na dovolené. Ale v jaké chvilce se může nejlepší den stát nejhorším??? Vzhledem k tomu, že jsme kromě melounu a sušenek na pláži měli akorát snídani, dostali jsme s bráchou asi ve tři hodiny už pořádný hlad. Mamka šla do auta a měla nám přinést jídlo. Asi minutu po tom, co mamka odešla přišel z vody taťka a když se dozveděl kam šla rozběhl se za ní, že si půjde pro novou knížku a pomůže jí s jídlem. Seděli jsme se bráchou proti sobě na lehátkách a koukali na cestičku, která vedla z pláže. Seděli jsme tam takhle asi 15 minut a občals jen někdo prohodil: "Co tam dělají?" nebo "Proč jim to tak dlouho trvá!" Potom jsem v davu lidí, kteří šli na pláž zahlédla mamčinu hlavu. Zaradovali jsme se a naše žaludky taky. Když se ukázala celá, všimla jsem si, že žádné jídlo nenese a taťka tam taky nikde není. Bylo mi to divný, ale nikdy by mě nenapadlo, že se něco stalo. Spíš mě napadlo, že se rozhodli, že už pojedeme a že máme zabalit věci na pláži a najíme se v autě. Koukali jsme s bráchou na mamku a když došla k nám řekla: "Máme vykradený auto!" Nechápu proč, ale asi 99% lidí v 99% takovýchto případů řekne větu: "Si děláš prdel ne?" Bohužel ani my jsme nezklamali a zeptali se jí, jestli to myslí vážně. Sice jsem tu větu řekla, ale věděla jsem, že je to pravda. Mamka si nikdy "prdel" nedělá. Kdyby to byl taťka tak bych to ověřovala ještě 5 minut, než bych mu uvěřila, ale tohle byla hotovka. VYKRADLI NÁM AUTO! Na naši otázku mamka odpověděla jenom svým "hm." Takovým jaký znají jenom lidi, kteří jí měli tu možnost vidět v takovéto situaci. Už ani nevím, jestli jsme se zeptali, nebo nám mamka začala sama říkat, že máme pryč mobily, MP3ky, počítač, filmy... Brácha začal brečet hned. Já jsem se na něj koukala a pomalu se mi drali slzy do očí. Mamka se ještě vrátila do auta a my jsme takhle seděli na pláži a nevěděli co dělat. Měli jsme mokrý obličeje a do toho vykřikovali nadávky. Štěstí je, že ne pláži nebyli žádní Češi, protože takhle kvalitní slovník ode mně jen tak někdo neuslyší. (Já přeče vůbec sprostě nemluvím, ne???) Potom se mamka vrátila a řekla nám, že naše batohy jsou taky pryč. Řekla nám, co všechno je pryč a my jsme začali brečet nanovo. Moje taška z ROXY, kterou jsem strašně dlouho sháněla a nakonec jí koupila zlevněnou na 50%. (Martinka může dosvědčit...) Byla jsem tak strašně ráda, že jsem jí koupila a teď je pryč i se svým obsahem. Sice jsem si jí kupovala na prázdniny, ale nemyslela jsem to jako, že bych jí po prázdninách už nepotřebovala. V tašce byl můj mobil a sluchátka k němu, který nebyly moje Byly tam moje relativně nový, pěkný a hlavně drahý brýle, který jsem dostala od taťky k narozeninám. Byly tam moje čelenky, gumičky, sponky... Taky celý pouzdro do školy a hlavně můj deníček, kterej byl skoro plnej a psala jsem si to už od ledna každý den... V dalším zavazadle byl můj notebook, který byl sice už dosluhující, ale byly v něm moje fotky a dokumenty, který teď už určitě někdo vymazal. A hlavně u něj bylo všechno příslušenství k němu. Byla tam myš, WiFi modem, bluetooth adaptér... A taky zásobník s 22 DVDčkama s těma si nejlepšíma filmama, co jsme měli doma... A všechny tyhle věci - moje věci - byly v tom okamžiku v rukou nějakýho Itala, který je postupně vyhazuje, protože mu nanic nebude ani moje školní pouzdro, ani můj popsaný deníček... Na nic mu to nebude, ale pro mě tyhle věci tolik znamenaly a v jednom okamžiku byly všechny pryč... Brácha na tom nebyl o moc líp. Taky mu sebrali celej batoh (mimochodem půjčenej ode mě) s mobilem, MP3kou, brýlema a jeho osobníma věcma... Měl tam náramek, který nám všem taťka přivezl z Tibetu. Dan ho nosil každý den a myslím, že po tom mu bylo nejvíc smutno. Nakonec se nechal přemluvit a mamka mu dala svůj. Vůbec toho zloděje nenapadne, že by člověk mohl být smutný víc kvůli náramku než kvůli mobilu... Když bude batoh probírat vyhodí z něj polovinu věcí, které se mu nebudou hodit. Použije akorát mobil, MP3ku a podobné věci, ale nejde mu o pro něj bezcenný náramek, kvůli kterému ve stejném okamžiku, když on ho vyhazuje, někde brečí jedenáctiletý kluk... Nejde mu o můj popsaný deníček, ale o drahé věci.. Měl se vzít mobily a vypadnout a měl tam nechat naše soukromé věci, kterých nám bylo tolik líto.... Za můj notebook dostane pár euro, protože už se vážně rozpadal, ale já jsem v něm měla věci, nak terých mi záleželo... Taky na mě docela špatně zapůsobilo, když mi brácha říkal, co všechno měl v batohu a já si uvědomovala, že takové maličkosti jako karty UNO nebo starý protáčecí obal na brýle jsem mu vlastně věnovala já. Měl to ode mě a měl to rád a já taky, jako dárek, který jsem mu dala. A teď jsou i ty dárky pro mě pryč.. Navždy pryč.. Mamka přišla o celou kosmetickou tašku, ačkoliv nedokážeme pochopit, na co budou italským zlodějům mamčiny načaté krémy, ale asi si mysleli, že drahý kufřík jim k něčemu bude... Jeho obsah vysypou za rohem a za kufřík dostanou pár euro... My jsme samozřejmě měli cestu znepříjemněnou tím, že jsme neviděli, protože roztok na uchování čoček byl v mamčiným kufříku a neměli jsme brýle... A nakonec taťkovi sebrali ledvinku a cyklobatoh, který měl samozřejmě taky nějakou cenu. Bohužel v ledvince měl mobil, turistickou GPSku a peněženku s kreditkami a doklady. Řidičák, občanka, techničák - všechno pryč a chudák taťka teď bude muset lítat a vyřizovat to znovu, kvůli bastardům, kterým je to úplně na nic... Do auta se dostali předem, tak, že rozmlátili malý okýnko u spolujezdce a otevřeli si. Všechno bylo rozházený, pobrali jen to co viděli, takže foťák a kamera, která byla ve skřínce nám zůstaly. Na sedadle spolujezdce bylo samozřejmně plno malinkých střepů bezpečnostního skla a modrý plážový ručník se Snoopym, který nebyl náš. Tím si pomohli, aby se nepořezali, když rozbíjeli okno. Samozřejmě ten ručník byl taky kradený, protože by si pro tento účel nekupovali ručník za 10 euro. Tak nám zůstal plážový ručník, kvůli kterému třeba také někdo brečel. A nám s ním způsobili to samé... Taťka se ještě porozhlídl po okolí, jestli něco nezahodili, ale nic tam nebylo.. Zajeli jsme na policii, aby si taťka vyřídil povolení, kvůli tomu řidičáku a jeli jsme domů. Krásné zakončení dovolené, že??? A koho by to předem napadlo, koho by ráno, když jsme se rozhodli zůstat na té pláži napadlo, že večer pojedeme domů. Měli jsme toho ještě tolik v plánu, chtěli jsme se koupat v moři, nakoupit si italské jídlo domů, jít a zmrzlinu, na večeři.... A všechno nám to zkazili nějací debilové, co chtěli pár euro od překupníka za naše mobily... Celou cestu jsem se na to snažila nemyslet, ale bylo mi z toho špatně... Byla jsem smutná z toho, že si neužijeme to, co jsme chtěli a že si nenakoupíme to, co jsme chtěli, protože jsme potřebovali všechnu hotovost na cestu domů a kreditky sice už byly zablokované, ale byly v rukou nějakých pobudů, kteří si s nima teď můžou akorát tak namazat chleba... Nakonec jsme si na benzínce koupili dva pytlíky těstovin domů...Stejně mě celou dobu sužovaly představy, že se teď moje osobní věci válí někde na ulici, protože jim jsou na nic. Jak moje školní pouzdro letí do koše a hned za ním blok s míma obrázkama... Jak můj mobil nese nějaký zloděj do bazaru a jak maže paměť mého počítače... Jak vyhazuje všechny moje oblíbené filmy, protože v češtině mu na nic nejsou. A jak otvírá moji tašku, vytahuje z ní moje čelenky a gumičky za pár korun, které jsem ale měla ráda... Všechno jsem to měla ráda a všechno je to pryč... Vůbec nechápu jak s tím nějaký člověk může žít. Jak může spát, když ví, co tím způsobil... Ale on to neví, on nepřemýšlí o tom, co nám tím způsobil.. Zbytečné problémy a předčasné ukončení dovolené, placení nových věcí a vyřizování rozbitého auta, které ještě k tomu není naše. Je mu to jedno! Je to jenom bezcitný zloděj a já pořád doufám, že už se konečně probudím, budu ležet v obytném autě, u nohou budu mít svou ROXY tašku se svým deníčkem a vším ostatním a na věšáčku bude viset barevný country klobouk....



Tak to byl můj příběh.. Příběh o nejhorších prázdninách, co jsem kdy zažila. Už mám téma do slohovky na téma Moje prázdniny. Akorát trošku lituju Ressovou, že to bude muset číst dvakrát, ještě v podání mého bráchy.. Je pravda, že se nám mohlo stát ještě něco horšího. Mohli s tím autem odjet a my bychom zůstali v plavkách a s ručníky v Itálii, mohli jsme je při tom přistihnout a oni nám mohli vpálit kulku do obličeje a mohli jsme skončit v nemocnici. Bohužel pravda je taková, že si nikdy nemůžete říct: "Nic horšího se mi stát nemůže!" protože to není pravda. Dokud vás někdo nezabije, tak se vám vždycky může stát něco horšího. Chtěla bych si říct, že to bylo to nejhorší a že nic horšího už mě nepotká, ale nemůžu si to říct, nejde to. A já se děsím dalších věcí, které mě z životě potkají. V Bravíčku (které mimochodem taky zůstalo v té tašce) jsem četla takovou větu: "Nobody will die like a virgin, because life will fuck with everybody!" Něco na tom bude ne???

Vaše Meckinka

And All I know is I don´t want to ever see the end

6. srpna 2009 v 22:50 | Tinnto je jedno
Když už jsme u toho vylívání srdce, tak tady je ještě jeden článek, jehož název mluví za vše. Je to vlastně povídka, jelikož jsem ji chtěla dát na Facebook a konečně jim říct, jak moc mě to všechno doopravdy zasáhlo.

To, že jsme byly kamarádky. Vždyť se známe už od druhý třídy!
Všechno, co jsme prožily. TO, jak jsme se smály, jak jsme společně pomlouvaly ostatní, naše oslavy narozenin, naše bláznění na trénincích...
To všechno chybí.

Nikdy jsem jim to neřekla a jelikož nemají ani potuchy o téhle stránce, ani se to nikdy nedozví.
To, že jsem do noci seděla sama na houpačce a koukala na naši poslední společnou fotku, kterou máme.

Tak moc jsme se změnily. A taky se všechno změnilo.
Vždycky mi bylo jasné, že to někdy skončí-když si jen vzpomenu, jak jsme před každými prázdninami řešily, jak už příští rok nebudeme chodit, a další rok nastoupily znovu-ale když se to stalo, nic mě nenapadlo.

Nebylo to nic osudového, jen prostě Martina přišla a řekla, že už nebude chodit. Řekla nám, že je to kvůli zádům, ale nevím, jestli je to vůbec pravda.
Ten poslední trénink jsme měly sami pro sebe, zkoušely sestavy, které jsme kdysi dělaly. A všechno to bylo nanic.... Martinka se sice tvářila smutně, ale kdyby to udělat nechtěla, neudělala by to! aspoň si to myslím...

Vlastně, když si to tak přehrávám v hlavě, po tomhle tréninku už Iva prakticky nepřišla...Až jednou se slovy:,,Kristy, musím ti něco říct.." hned jsem si domyslela, co to je a málem jsem se rozbrečela. A to jsem ještě řekla, že to chápu!
Jenže já to nechápu! Já nechápu, jak se mohly vykašlat na pět let přátelství!?! Jak se mohly vykašlat na mě!
Pokaždé, když jsem potom šla na trénink, skoro jsem brečela, jelikož mě pokaždé napadaly tytéž slova, že už se to nikdy nebude opakovat, a ony už se nikdy nevrátí.

Iva má basketbal, Martina volejbal, já jsem jediná u gymnatiky zůstala.
Ještě teď někdy přemýšlím, proč to udělaly.... A nejhorší je, že si stokrát můžu představovat, že ony přijdou a řeknou, že je to všechno mrzí, že se třeba přijdou podívat na závody, že třeba aspoň napíšou, jak se mám...koneckonců ony opustily mně, ale nestane se to. Jelikož to neví. Neví, že bych vyměnila sto společek, sto vítěztví a sto cest do Ameriky za to, kdybychom mohly zase být spolu, abych chodila na každý trénink o půl hodiny dřív, jenom abych tam už byla.
Na konci už jsem byla taková, že jsem třeba Ivě napsala pět esemesek jenom: Přijdeš dneska na trénink?
Tenkrát mi bylo smutno. Moc. A moc mi je smutno i teď, když to všechno skončilo. Je to částečný důvod, proč jsem přestala chodit do SKP. Já se nemohla dívat na to všechno, co bylo naše společné. A teď to je jenom moje...

Nejlepší by bylo, kdyby prostě za mnou přišly třeba na závody a tam by řekly, jak strašně je to mrzí. Jenže já už jim neodpustím. Nikdy....Jelikož to nemá smysl.

,,Tell me what I have to do tonight
'Cause I'd do anything to make it right
Let's be us again''

Taky by mě mohl někdo říct, co dělat, aby se to spravilo. Vím, že to nikdo nemůže, ale stejně by bylo super, aby někdo přišel a řekl ,že tomu rozumí a že je mu to líto. Ale to neudělá nikdo. Někdy bych chtěla přijít za Peťou a prostě jí všechno povykládat. O tom, jak jsme ji měly rády, jak nás strašně mrzelo, že odešla, i když jsme to chápaly, jak holky přestaly chodit a já zůstala sama. Možná by mě pochopila....Kdoví...Jenže já už jí s největší pravděpodobností v životě neuvidím, takže smůla....

,,Here I stand
With everything to lose
And all I know is I don't want to ever see the end''

Někdy si představuju, jak Ivu i Martinu někam pozvu a pak jim narovinu řeknu, co si doopravdy myslím. Vlastně ani nevím, co bych řekla? Že mě to mrzí? Že už jim to neodpustím? Jediný, co vím je, že jsem nechtěla, aby to někdy skončilo.
Stejně je to jedno...ony to číst nebudou. Nikdy se nedozvědí, co si myslím. Že to až tak úplně nechápu, jak jsem jim říkala. Nechtěla jsem, aby byly smutný. Stačí, že s tím smutkem musím žít já, natož pak ony.




Lets be us again

6. srpna 2009 v 21:43
Budete si nejspíš myslet, že jsem naprosto labilní a nespíš skončím v blázinci.
Tell me what I have to do tonight
'Cause I'd do anything to make it right
Let's be us again
I'm sorry for the way I lost my head
I don't know why I said the things I said
Let's be us again
Here I stand
With everything to lose
And all I know is I don't want to ever see the end
Baby please, I'm reaching out for you
Won't you open up your heart and let me come back in
Let's be us again
I miss the colors that you brought into my life
Your golden smile, those blue-green eyes
I miss your gentle voice in lonely times like now
Saying it'll be alright
I miss those times, I miss those nights
I even miss our silly fights
The making up
The morning talks
And those late afternoon walks…

Je to naprosto debilní, ale tuhle písničku jsem našla díky jedné povídce na fanfiction.net v kategorii Mutant X....
Ta povídka se jmenuje I Miss My Friend.
Je to vlastně o tom, že Shalimar a Jesse mají vypěstované určité tradice, ale pak chce Shalimar jednu opustit, aby mohla být s Brennanem. Jenže Jesse se cítí odstrčený a pohádají se.

Abych vám řekla pravdu, v životě to tak vždycky není.
Blíží se soustřeďko a já čím dál víc musím přemýšlet o tom, jak to bylo minule.
Tenkrát jsem se strašně bála, co mě tam čeká. Nakonec jsem skončila na pokoji se Šárčou, staly se z nás super kámošky, nacvičily jsme všechny společně super sestavu.
Bylo to super.
Takže Ivuška, Já a Martinka, v den, kdy nás Marťa opustila...Ten den nikdy nezapomenu, houpala jsem se v noci na houpačce a koukala na tuhle fotku...


11. Broken disk and revenge

5. srpna 2009 v 22:33 | Tinna |  first season
Nazdárek, další kapitolka Shalimar, což je docela úspěch ne? A taky jsem změnila všechny kapči předtím, jelikož Shalimar je rozená hnědovláska. Je to patrný v seriálu a já to taky vždycky věděla, ale psala jsem o ní jako blondýnce a štvalo mě to. Takže změna :)

11. Broken disk and revenge

O MĚSÍC POZDĚJI:

,,Shalimar, to nemůžeš nic udělat pořádně?!" zakřičela na ni Danielle a čekala, co bude dělat. Shalimar se zableskly oči a zmizela ve svém pokoji.
Ať se Danielle snažila jakkoliv, ji nebylo možné odsud dostat. A ona musela. Musela. Rychle vyběhla do svého pokoje a zabouchla dveře.
Rychle vytočila číslo a po chvíli čekání se ozval hlas.
,,Tak co, slečno Waversová? Už jste to konečně dokončila?"

Školník Štefan

4. srpna 2009 v 21:38 | Tinna a Martinka |  Ostatní
Tak tohle je naše básnička, kterou jsme kdysi...myslím v primě, složily, když jsme měly vymyslet básničku na někoho ze školy. Takže...

Školník

Školník Štefan to je třída,
pomůže když chybí křída.
Pořád něco vymýšlí,
vypadá že přemýšlí.

I přes jeho námitky,
sdělujem si zážitky.
Školník vejde do dveří,
sleduje a nevěří.

Tolik dětí bez přezutí,
k tomu řvou a běhají,
Štefan smutně hlavou vrtí,
studenti se nedají.

Když pak domů odcházíme,
potichu ho pozdravíme.
On se na nás zadívá,
hlavou mírně pokývá…

Neříkejte, že je to špatný!?