Listopad 2011

Dead Poets Society

21. listopadu 2011 v 21:21 | Tinna |  Something more than it should be
Tak jsem dneska v angličtině, když slečna profesorka byla tak zklamaná z našich odpovědí na "co jste dělali o víkendu?" - učili se, spali, dělali SOČ.
Tak mě napadlo, že to vypadá asi tak, jak tady v tom filmu od 0:51 :D


Tři mušketýři ještě po deseti letech

18. listopadu 2011 v 20:49 | Tinna |  My Pink Diary
Nazdárek :D

Tak dneska jsem měla naplánováno jít do gymnastiky - a pak mi bylo sděleno, že dneska není.
Tak že půjdu do knihovny dělat SOČ - zavřeno.
Co jsem udělala?

...Jela do Svitav do Antikvariátu pro knížky. :D Prostě najděte mi obchod, kde dostanete 800 str. za 140Kč? :)
Takže už je mám doma. Ale jsem úplně nadšená tím obchodem. Asi jsem úplně divná, ale tam měli daleko víc knížek, které bych si koupila, než tady v normálním knihkupectví :D
Takže si udělám seznam knížek a musíme tam jet znova!!!! I když je pravda, že Sternova Tristrama Shandyho tam také neměli :D Že bych si ho půjčila od Procházky? :D :D :D


The Three Things that would hurt the most to lose

17. listopadu 2011 v 18:56 | Tinna |  My Pink Diary
Dobře. Ve škole jsme v angličtině dostali úkol se zamyslet nad tím, které tři věci bychom nejvíc nechtěli ztratit.
Od té doby nad tím přemýšlím.
Co bych tak nikdy nechtěla ztratit? Nechci být hnusná, ale rodina to není. Protože vím, že ji jednou ztratím. A že mi po ní zůstanou jenom vzpomínky. Takže možná vzpomínky? Možná...

Vím jednu věc, co bych nikdy nechtěla ztratit - památníček. Mám tam kresby od všech důležitých osob v mém životě...Dědy, babičky, ségry, M_Tinky, Mecki, Ivy a Martiny, Peťi z gymnastiky...
A pak asi můj zápisník, kam mi psali lidé nějaká přání. Hlavně stránku s tím od dědy. Protože pro mě mnoho znamená - to co mi tam napsal je důležité.
Nechtěla bych ztratit svoje věci, co mám v počítači. Budete se asi smát, ale jednou, když se mi pokazil notebook a už to vypadalo, že jsem všechno ztratila, dokonce jsem musela zavolat M_Tince a brečela jí do telefonu, že je to všechno pryč. Mno...

A taky asi bych nechtěla ztratit? Všechny ty značkové věci, co mám. Nemyslete si, že jsem moc materialistická.
Ale já si prostě nedokážu představit, že bych se pak mohla podívat svým rodičům do očí. Vždyť by to bylo totální znehodnocení všeho...

Ale tak. Jedna z věcí, co mě vždycky děsila, když jsem jako malá měla paranoiu, že začne hořet, byla ta, že přijdu o fotky. Nyní, v době zálohování a počítačů už takový strach nemám, ale stejně se občas zastavím a řeknu si:"Hej, tohle nesmím ztratit!"

Mě vlastně bolí cokoli, co ztratím. Nevím, asi jsem na své věci přehnaně fixovaná. Jenže já brečím prostě i když ztratím jenom propisku.

1501_8278950_maly.jpg, 250x250Ano. Moje propiska. Tu, co jsem ztratila naprosto ze sekundy na sekundu ve škole. Od firmy Parker. Jenže není důležité, kolik stála a že byla značková. Důležité bylo, že mi ji dal můj otec. A on jí dostal za celoživotní zásluhy. A já jsem přesto musela být tak strašně blbá a ztratit ji! Tohle si nikdy neodpustím. To mě zatím bolelo ze všeho nejvíc. To, že jsem nedokázala neztratit propisku, která tolik znamenala...

Takže asi ano. Co bych nikdy nedokázala ztratit? Nic. Protože všechno jednou ztratím a stejně musím keep going... ne?

I know what you were doing last summer

11. listopadu 2011 v 22:21 | Tinna |  My Pink Diary

Dobře, tak jsme se s Martinkou v NV trošku nudily :D A potom jsme zkoušely opium, že?! :D